Do Znojma jsme přijeli autobusem na autobusové nádraží. Odtud jsme se přesunuli až k řece Dyji. Seskupili jsme se u Vodárny, kde jsme se také převlékli a připravili na plavbu. Také jsme se seznámili s našimi instruktory Davidem a Adamem. Ti nám vysvětlili, jak se chovat ve vodě a co dělat, když se nám převrátí loď. Poté jsme se rozdělili do dvojic a vyjeli na cestu plnou dobrodružství.
Adam Havlena
Když jsme nastupovali do lodí, byly velké potíže. Zkoušeli jsme plavat kolem. Bohužel byly nějaké oběti. Já jsem se „udělal“ hned 2x. Následně jsme plavali dál, ale začalo pršet a foukat, takže to bylo o život.
Martin Cihlář
Na cestě bylo dost překážek – déšť, jezy, stromy nebo neobratné spolužačky. Do kempu jsme zvládli dojet částečně suší. V kempu nás čekala další překážka – skládání stanů. S trochou štěstí jsme je postavili. Večer na nás už čekala chutná odměna – opékání špekáčků. Náš společný večer jsme zakončili setem písniček u ohně.
Vojta Vladík
První den byl nejzajímavější. Nevěděl jsem, jaké bude pádlování a s kým kdo bude v kánoi, ale večerní opékání špekáčků bylo skvělé. Druhý den už bylo pěkné počasí a byli jsme rychlejší oproti prvnímu dni, proto jsem si ho užil nejvíc. Na druhou stranu ve finálovém dni krásné sluníčko vystřídal hustý déšť. Rozhodně to nebylo snadné a považoval bych to za takovou zkoušku pevné vůle, ale řízek v restauraci mi ihned zlepšil náladu. Výlet jsem si užil a jsem rád za nové zkušenosti s vodáctvím.
Petr Martinek
Byl to náš poslední výlet, a i přes ne úplně hezké počasí to byl ten nejlepší. Vodní bitvy nebudou nikdy zapomenuty, stejně tak pády z lodi, a některé věci zůstanou jen mezi námi. Měli jsme také super instruktory a paní učitelka to s námi zvládla bravurně, i když se jeden večer musela odreagovat tenisem. Ruce, zadky a nohy bolely, ale borci nás vždy zachránili a hodně z nás se vezlo jako princezny. Kopa mokrých věcí za tu horu zábavy vážně stála.
Tereza Pantůčková
